Píseň o kempu

Nedvědi

DKaždej má tichej kout kam chodívá,
když toulavý boty z kůže vyloAví.
Každej má tichej kout co zakrývá
smutek, pláč a kupu A+ hloupejch starosDtí.
Starej Dvak si vezme pak odřený džíny,
neslyší míří D7sám jenom Gtam,
kde ohně zář zastaví Dtvůj všední sen,
je to fajn Atakhle se toulat všedním Ddnem.
To se stává, že ňákej vlak, že nechytíš,
když chvilku jen jsi zůstal stát na rozcestí.
To se stává, však mně se zdá, marná sláva,
že každej vlak, co kolem jede, ujíždí.
To se stává, a co pak s tím, co dělat dál,
na prázdným nádraží jen málokdo by se smál,
život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.
I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl,
měl jméno, snad to nevím sám, však něco znám.
Měl tisíc krás a tisíc kouzel hezkejch chvil,
však jenom pro ty co mu říkali horskej kemp.
Jednou zrána zmizel náhle a co naděláš,
někdo má rád a někdo nemá, však to znáš,
život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:33:13.524+00:00
Výsledky hledání: